2025 Cirkus volá
DOD zpoza opony aneb " Hola, hola, cirkus volá " ve Středisku doporučené hiporehabilitace a praktické výuky Jitky Bednářové Smíškové Domašov
Zaparkuji u malé vrbičky u cesty. Je tu jen pár osamělých aut, asi tu budu mezi prvními. Vystupuji z auta a už v tu chvíli vidím, jak se mýlím - všude kolem se hemží lidé - každý něco nese, chystá, vede koně, kapela už má ve velkém cirkusovém stanu skoro vybaleno...
Téměř v poklusu mě zdraví Jitka, která tu má všechno pod svým velením; krátké objetí a už zase mizí organizovat. Ke mně se přiřítí několik mých svěřenců z drásovské paravoltiže a trhají mi z rukou všechny věci, co jsem přivezla. Zlatíčka moje. Zůstává mi v náručí jediná bedna; cestou naviguji, kam se věci mají odnést. Vzala jsem si na starost pomoc s tombolou, takže téměř všechno se nese do rohu cirkusového stanu, který shledáváme pro tombolu jako nejlepší místo. Už se ke mně hlásí domašovská výpomoc, připravená vydávat tombolu a tak dávám instrukce k vybalení a losování a odcházím. Zahlédla jsem totiž už tatínka s malým Vojtíškem, se kterým budu předvádět kratičkou ukázku z hiporehabilitace a tohle číslo je v programu jako třetí. Tak rychle, nachystat si poničku Dixy. V tom ke mně přibíhá spojka od tomboly - kde že jsou lístečky k losování. V tašce přece, v kulaté krabici. No jo, jenže ta tam nikde není... Echt. Omlouvám se Vojtíškovi s tatínkem (k Dixy jsem ještě ani nedošla) a jdu se podívat, kam že mi to pomocníčci odnesli. Uf. Nikde ji nenacházím. Běžím do auta, ale ani tam nezůstala. Vždyť jsem si to všechno tak poctivě nachystala. Kde zůstala? Doma? Na parkovišti? Žhavím telefon... ale ani doma, ani na parkovišti před domem nic. Chytá mě panika - tombola nebude. Naštěstí si domašovští tomboláci vědí rady - zapínají mobilní aplikaci pro losování čísel a tombola je zachráněna.
Teď honem pro Dixy, z hodinky na přípravu už je sotva půl a to ještě nemám nachystané věci pro ukázku s Vojtíškem a ještě jsem ani nezkontrolovala naše paravoltižáky. Naštěstí mám báječný tým a po cestě pro Dixy zahlédnu rozcvičující se svěřence pod vedením Lucky a Honzy, holky už jsou krásně začesané. Super. O jednu starost míň. A než se dostanu k výběhu, už mi domašovští hobiťáci vedou Dixy, jen kývnou, že ji vyčistí, jdu si tedy pro dečku a madýlka. Najdu kyblík s připravenými pomůckami a zjišťuji další zádrhel - půlené obrázky zůstaly doma. No nic, nevadí, to jsem celá já - jdu pro pěnová zvířátka, pěkně od druhu po dvou, změna je život.
A už slyším první tóny cirkusové hudby - Comedy & Beat zahájila DOD, už to vypuklo. Rychle madlím, Vojtíšek obletuje malou Dixy. Už se těší.
Ještě pár písniček, přichází další a další lidé, stan se plní dětmi i dospělými. Lavičky jsou obsazené a na scénu před stanem se chystá zahajovací ceremoniál, jak říká Jitka, "vlajková". Přijíždějí čtyři jezdkyně na koních se žlutými vlajkami, Jitka dává poslední rady. Vypadá to krásně - koně se různě koordinovaně proplétají, dělají kruhy tu stejným směrem, tu každý jinam, vlajky vlají v jarním vánku... Jitka trne, přece jen pro nejmladší Markétu je to úplná premiéra...
Ale šlo to hladce. Jen nemám čas jím to pochválit - už se musíme s Vojtíškem připravit, za chvilku jedeme. Beru kyblík s pomůckami a Jitka v barevném klaunském kostýmu chvátá, aby mi dělala vodiče. Vojtíšek její "ohoz" okukuje a šibalské plamínky mu svítí v očích. Je připraven pro každou lumpačinu a tohle se mu líbí.
Vjíždíme do arény plnit připravené úkoly. Čtyřletý Vojta bravurně drží balanc, ruce mu úmyslně zaměstnávám převážením barevných trubiček - děláme spolu komín navlékáním na tyč, na řadu přijdou i oblíbené maxikleště na balónky a taky od něj chci slyšet, jakému pěnovému zvířátku hledá kamaráda. Vojtíšek má Downův syndrom, takže jeho řeč je výrazně opožděná, přesto se snaží a vše pojmenovává, napodobuje i zvuky zvířátek. Moderátor DOD Martin Veselý (jinak herec Národního divadla v Brně) mi vráží do ruky mikrofon, abych dění komentovala. Jsem trochu nesvá, ale snad nemluvím úplně z cesty. Vím, proč co dělám, a tak se snažím něco předat přihlížejícím. Vojtíšek s Dixy sklízí potlesk. Tak fajn, to jsme zvládli. I klaun je spokojen...
Hodím očko na plný cirkusový stan; v rohu se rojí děti u tomboly jako mravenečci... Uvědomím si, že jsem jim neřekla, že ne každý los vyhrává... Jdu se tam podívat. Jak jsem si myslela - tombola poloprázdná, nedošlo jim to. Nevadí. JS Hobit, který je jako vždy spolupořadatelem akce, letos slaví 30. výročí, tak to mají děcka dárek k hobitím narozeninám...
Ale už se zase dívám na 'plac". Jitka si na ruce vede bílou Gitu, za ní jde po hlasu se svým koněm Gabrou nevidomý Vašek. Jitka Vaška slovně navádí a Vašek předstupuje před diváky a předvádí něco z přípravy hiporehabilitačního koně. Gábi už své zkoušky pod ČHS má, takže je úplně klidná, když Vašek na jejím hřbetě veze kužel, pod nohama protlačuje gymnastický míč..., nakonec s pomocí nasedá na její holý hřbet, Jitka položí svou klisnu povelem na trávu a nasedá též. Společně pak ještě objedou jízdárnu a vjíždějí do "zákulisí ".
A na scénu už vtančí tanečnice - žonglérka. Zahlédnu jen kousek jejího čísla - musím totiž sehnat svoje rozjívené "stádečko" - drásovské paravoltižní družstvo a přimět ho k soustředění.
Siláci už nesou barel doprostřed jízdárny. Dnes bude vystoupení jen na barelu, naše koňská parťačka je na paradrezurních závodech.
Běžím se ujistit k pultu s hudbou, že ví, co kdy pustit. A už to hraje, drásovští nastupují a jeden za druhým cvičí své zkrácené volné sestavy. Sleduji je z povzdálí a jsem na ně pyšná. Nic nepopletli, zacvičili moc pěkně. Jdou se převlíct, ještě je čeká druhý vstup. Ten je moc baví. Pojede se dvojice a skupina - už nástup úžasně zahrají, nastupují jako robotické bytosti a celou sestavu skupina cvičí v tomto duchu. Tohle baví je i diváky.
Ale mezi vystoupeními mají trochu času a tak sledují soutěž dětí v hobby horsingu. Ještě okoukneme působivé vystoupení domašovských koní a jezdců trikovky. Melánie vjíždí ve stoje na dvou koních, někteří diváci ani nedýchají. "Naklusej, Meli...!" tiše pobízí Jitka, ale Mel jede na jistotu. Jízdárna je kvůli postavenému cirkusovému stanu o dost menší, ale i na tak malém prostoru to Mel umí, ovšem něco jiného je v klidu na tréninku a před zraky tolika diváků... Ale to už Mel sesedá a druhého koně si přebírá Sára. V trikových sedlech obě předvádí různé kousky, včetně stojky. Přidávají se další dvě jezdkyně - Jitka s Barčou mezi sebou mají nataženou pestrobaevnou plachtu, tu jezdci s koňmi různě podbíhají a přeskakují...
Ještě zaslechnu pár slov o domašovských kroužcích, jezdecké školičce, trikovém ježdění, začínající paravoltiži a táborech pro děti i dospělé a pak už následuje druhý vstup drásovské paravoltiže. Chybky záměrně nevidím - pro mě jsou dokonalí. Něco málo nafotím, ať mám co dát na fb.
Po paravoltiži se už do stanu blíží kouzelník. Je potřeba, aby byl k divákům co nejblíž a tak se přesouvá téměř mezi ně. Mladý kouzelník Antony si hned své obecenstvo získal. Z dálky sleduji otevřené pusy dětí, když předměty z jeho rukou mizí a zase se objevují, na své si přijdou i dospělí. Myslím, že všem pěkně zamotal hlavy...
Ale moji svěřenci mají hlad a já si uvědomuji, že jsem nestihla dojíst ani snídani, míříme tedy ke stánku s jídlem. Jako účinkující dostáváme přednostně řízečky s chlebem a odebíráme se trochu si "dáchnout". Při jídle sledujeme mumraj na " place" - znovu hraje muzika a po celém prostoru pobíhají děti a zkouší si cirkusové dovednosti v rámci cirkusových workshopů. Přidáváme se pak ke kouzelníkovi, který nás učí, jak nechat zmizet kapesníček. (Hned zítra to na někom vyzkouším.) Kapela hraje dál, rodičové nejsou schopni své ratolesti od cirkusových hrátek odtrhnout. Klauni uzlují balónková zvířátka, foukají bubliny, o kus dál se vozí děti na ponících.
Ani nevím, kdy nakonec kapela se svými klauny cirkusové dovádění ukončila. Na přání kouzelníka jsem ho doprovodila do ohrady s koňmi, kde s jakousi posvátnou úctou zabořil prsty do koňské hřívy a dlouze tiše vnímal tlukot koňských srdcí... U koní běží čas jaksi rychleji; když jsem se vrátila, kapela balila věci do auta, sem tam se po jízdárně ještě motalo pár dětí, které nechtěly jít domů. Jitka s několika pomocníky seděla u stánku s jídlem. Seděla, unavená, ale spokojená - zase jedno povedené DOD...
Zbývalo projít areál a pomoct s úklidem věcí. Sbírám věcí, co vím, kam patří, a odnáším na svá místa. Pojedu už domů. Jdu se rozloučit - Jitka už u stánku nesedí a tak ji hledám u domečku. Ani tam není, ale... zůstanu stát jak přimražená - u branky plůtku stojí ona tombolová taška, co se hledala ráno po celém areálu! Jdou na mě mrákoty. Asi se už nkdy nedozvím, jak se tam dostala...
Odcházím. Cestou potkávám Jitku a několik dalších, loučíme se. Bylo to fajn. Tak zase zase za rok.
Z pera Simony Klíčníkové
